středa 5. března 2014

Tongrund u Frýdlantu

 Když se řekne Frýdlant, napadně mě jako první slovo "výběžek" a jako druhé "frýdlanstké vévodství Albrechta z Valdštejna". S Napoleonem bych si jej nespojil určitě. O to větší bylo moje překvapení, když jsem při cestě přes toto městečko narazil na jakýsi památník. Zvědavost mi samozřejmě nedala, zastavil jsem a mám tak další úlovek do naší Vlastivědy. A nebyl bych to já, kdybych se o tuto kořist hned nepodělil.

 Na počátku roku 1813 se rakouští mocnáři obávali vpádu francouzských vojsk přes Jizerské hory a Liberec, proto vyslali na sever Čech nejdříve nepočetnou jednotku polních myslivců, kteří se ubytovali po okolních vsích. V květnu je následovaly další polsko-rakouské i ruské jednotky. Na konci května vpadla tisícovka kozáků do obce Ves, poplenilo ji a poté táhli na další obce. Na frýdlanstkém zámku několik nocí strávil francouzský generál Moreau.
 Dle Napoleonových rozkazů měli Frýdlant obsadit 16.8.1813 a spolu s vojenskými inženýry prohlédnout okolí města a opevnit jej. O tomto plánu se rakušané dozvěděli a tak se právě 16.8. tyto dvě armády střetly u blízkých Kunratic. Den poté se francouzům podařilo obsadit město Frýdlant. Na Větrově, německy zvaném "Thongrunde", si tyto francouzsko-polské síly zbudovaly tábor. V dalším pochodu na Liberec jim zabránili na pomezí obcí Albrechtice a Mníšek rakouští vojáci a dále taktéž těžká porážka francouzské armády ve Slezsku a tak se místní jednotky musely stáhnout.

 2. září 1813 se objevili ve Frýdlantu vojáci nejrůznějších národností, slovanských i neslovanských (kozáci, Kalmykové a Kyrgyzové), purkmistr a radní jako představitelé města připravili jejich velitelům slavnostní hostinu. V dalších dnech prošlo krajem na 14 000 vojáků mířících do Saska, kde se 16.-18. října 1813 utkali s Napoleonem v bitvě u  Lipska, kde jmenovce naší hry porazili.

 Pomník, který vidíte na okolních fotkách, byl slavnostně odhalen v roce 1913 u příležitosti stoletého výročí frýdlanstských šarvátek. Byl poté přestěhován a v roce navíc ještě1945 poškozen. K obnově došlo v roce 2012 a slavnostní odhalení se uskutečnilo 3.8.2013, přesně 100 let po jeho prvním vztyčení.
 Tento památník není tak honosný jako ty v okolí Chlumu či Slavkova. Rozhodně ale stojí za vidění a jsem moc rád, že jsem si ho mohl přidat do své sbírky.


50°55'2.750"N, 15°2'52.103"E
článek na webu Frýdlanstko

úterý 4. března 2014

Historické války 1/2014

 Vydavatelství Extra Publishing nás již nějakou dobu zásobuje časopisy zaměřenými na vojenství. Pravidelně vychází Válka revue a její dvě odnože, I. světová a II. světová, zaměřující se jen na tyto dva konkrétní konflikty. Mimoto vychází dvouměsíčníky Extra válka - Zbraně, Extra válka - Vojska a Extra válka - Bitvy, které se zacílí na jednu či více konkrétních věcí a k nim přinesou maximum informací.
 Novým dvouměsíčníkem, k dostání od 21.2.2014 nese název Historické války a na 52.stranách se zaobírá všemi konflikty před první světovou válkou. Hlavním tématem prvního čísla jsou Husité. Výborně nastavené téma, jen co je pravda. Rychlou a přehlednou formou se na deseti stranách dozvíme něco o Janu Žižkovi, jeho neslavnějších bitvách, kterak zahanbil křižáky před Prahou či jak vypadala vozová hradba a palné zbraně husitů.
 Ostatní články jsou rozděleny do několika kategorií, např. Tažení, Bitvy, Chladné zbraně, Duel, Hrady a pevnosti, atp. V tomto čísle se můžeme dočíst něco o Hannibalově tažení na Řím, kouknout na to jak si Skotové vybojovali nezávislost či jak 1863 zahájila severská Unie vítězné tažení proti jižanské Konfederaci. V Obrazové encyklopedii si prohlédneme landsknechta a v Spolku vojenské historie se představí čeští reenactoři, věnující se rekostrukci výbavy a boje německých landsknechtů v 16. století.
 Z našeho pohledu, tedy z pohledu hry Napoleon, nás v tomto čísle bude nejvíce zajímat článek Strategie a taktika - Neporazitelní francoužští střelci. Na třech stranách se šesti rámečky se autor Jiří Kovařík stručně věnuje organizaci a taktice napoleonské pěchoty v letech 1804 - 1815. Ty vzešly z válek proti 1. a 2. protifrancouzské koalici, neboť Francouzi nedokázali manévrovat podle výcvikově náročné lineání taktiky.
 V prvním rámečku je popsána organizace napoleonské pěchoty, dělení na řadovou (infanterie de ligne) a lehkou (infanterie legére). Základní organizačně-taktickou sloužkou byl batalion, česky prapor, dělící se dále na diviziony a nejmenší složku pelotony, což byly tři pekně semknuté řady pěšáků. Následují popisy větších celků až po corps d´arme´e, armádní sbor.
 V druhém odstavci se dozvíme o zbraních pěšáků, tedy nejen muškety, bodáky a šavle, ale i o nabíjení, rychlosti střelby či vedení palby.
 Třetí rámec nás seznámí s modrým francouzským suknem, symbolem Napoleonské armády a pátý o Pochodech a přesunech. Císařští vojáci totiž říkali: "Napoleon vyhrává válku našima nohama", neboť dokázali za den ujít i pětadvacet kilometrů, což bylo u ostatních armád nedosažitelné.
 V předposledném odstavci se nám autor předestře Taktiku v bitvě, tedy užití kolon versus linii, kterou používali ostatní národy. A v posledním ráměčku si přečteme o další taktice v bitvě, tentokráte o využití formace karé proti jezdcům. Karé, carré neboli čtverhran přestavovalo účinnou obranu proti jezdectvu, což bylo vytvoření čtverce z kolony nebo i většíchz celků. Tento útvar se jezdectvu bránil palbou a šikmo zvednutými bodáky a pokud se stihlo stmelit, neměla kavalerie mnoho šancí formaci rozbít.
 Tímto je vhled do života řadového pěšáka ukončen. Musím zmínit ještě malý slovníček a několik okomentovaných obrazů či nákresů uspořádání formací.
 Preštože je vše velmi stručné, je to psáno záživnou formou, která nenudí. osobně mám tento typ článků o dost radši než několika stránkové traktáty, u nichž po přečtení třetí strany z dvaceti nevím co bylo řečeno na začátku. Kdo chce, může si na internetu najít doplňujících informací víc než dost. Ze srdce si přeju, ať nám tento časopis vydrží vycházet dlouho, předlouho.
 Další číslo Historických válek vyjde v pátek 25. dubna a tématem čísla bude Napoleon v Rusku. Máme se na co těšit.

Historické války na www.epublishing.cz
Blog Jiřího Kovaříka